Velká pardubická

"Fenomén mezi dostihy, nejtěžší překážkový dostih ve střední Evropě s mnohaletou tradicí..."

"Nejen takto se dá charakterizovat nejtěžší překážkový závod, který se běhá pouze jedenkrát do roka v Pardubicích. Náš největší dostihový poklad, který je těžkou zkouškou pro každého vytrvalce a díky jemuž se rodí nové a nové legendy. Úchvatná atmosféra, napětí a boj do posledních metrů, to je Velká pardubická...."

Od roku 2016 mám to štěstí v den Velké pardubické mít možnost a příležitost stát na dráze s foťákem a získávat během pár minut ty nejdůležitější dostihové záběry z celého roku...

Z okamžiku startu závodu dokonale mrazí, podléhám nervozitě i jako pouhopouhý přihlížející a modlím se aby fotografie dobře dopadly. Kudy první koně budou skákat? Kudy se prožene hlavní vlna stáda? Povede se mi záběr budoucího vítěze Velké? Mám správný úhel na focení? Mám vše dobře nastaveno? Nebudou se mi moc klepat ruce?.. To je jen výčet pár myšlenek, které se střídají v hlavě společně s očekáváním vytouženého vítěze dalšího ročníku a myšlenkami nad tím kdo v tento den bude ten vyvolený.

Napětí nejen u Taxisova příkopu by se dalo krájet, televize ani fotoaparát nikdy nedokážou přesně zaznamenat těch pár vteřin dusotu kopyt blížících se koní na Taxisův příkop. Když stojíte s foťákem na travnaté dráze u Taxisova příkopu, nevidíte přes něj nic. Čekáte jen než poprvé uvidíte koně letět nad Taxisem. Do té doby jen bedlivě špicujete, kdy konečně poprvé uslyšíte ten hromový dusot kopyt, jejich oddychování do cvalu, pokřiky jezdců a pak se najednou vznesou nad překážku a přeženou se kolem vás jak bouřka. Vteřiny vypadají jako minuty a vzápětí jsou koně pryč...

Velká pardubická není jen o Taxisově příkopu, koně zde čeká mnohem více nástrah a překážek než se dostanou do cíle a také nevídaná vzdálenost 6900m. I přesto jak je závod dlouhý, jako fotograf nemám tolik možností obsáhnout množství překážek podle svých představ. Závod po stránce focení pro mě znamená dobíhání na více míst pro získání dostatečného množství záběrů a odhad budoucího vítěze, kterého na fotografiích potřebuji mít.

Fotografování dostihů je obrovská vášeň, když od mala tento sport sledujete a později dostanete možnost fotografovat ty nejprestižnější, nedá se to s ničím moc srovnávat. Velká pardubická je o to dramatičtější, když se jí můžete takto "účastnit", 

"Závod jedenkrát za rok - mám jen pár minut - pár překážek na focení -  už je tu dramatický finiš a sláva vítězů - je dobojováno, je dofoceno... "